Aby si firma udržela své zaměstnance, měla by se na svět také dívat jejich očima. Už dávno platí pravidlo, že pokud budete lidem vykládat prázdná hesla, budete se ohánět frazeologií, které nikdo nerozumí, nebo co není konkrétní, neosloví je to a obrátí se tam, kde jim někdo nabídne smysluplnou práci, která je bude bavit.
Dobrá firma – to jsou lidé, kteří mají jasně stanovené hodnoty a cíle
Velkým problémem totiž zůstává odměňování a lidé jsou na otázku mzdy velmi hákliví. Aby je práce skutečně bavila a minimalizovala se tím fluktuace zaměstnanců ve firmě, mělo by jít o skupinu lidí, která jde za společným cílem. Motivovat kolegy výší mzdy je ošemetné a někdy to není dostačující. Proto nejlépe prosperují rodinné firmy, nebo lidé, kteří pracují v oboru, takříkajíc jako jedna rodina. Příkladem může být lyžařská škola nebo půjčovna sportovního vybavení nejrůznějšího druhu. Podnikání, kde to lidi baví, jsou často zaměřená oborově – úzkospektrálně. Dobře to klape ve skupinách horských vůdců, mezi sportovními instruktory, anebo v zájmových sdruženích, kde lidé pracují v rámci kolektivu, který tvoří jeden celek.
Bez kvalitních morálních vlastností to ale nejde
Vynikající motivací, kterou ovšem ne každý šéf a majitel firmy zvládne, je stejná mzda pro všechny zaměstnance bez rozdílu jejich profese. Možná vás napadá, že je to nesmysl, že přece nemůže mít stejný plat uklízečka a oborový specialista, ale opak je pravdou. Představte si firmu, ve které její šéf alespoň jednou za týden svolá všechny její zaměstnance na valnou hromadu, kde se bude volně diskutovat, a kde se každému zaměstnanci nabídnou stejné šance vyzkoušet si práci jiného kolegy.
Často se totiž stává, že třeba některý řidič by byl šikovnější jako skladník a ten naopak by mohl vyniknout jako řidič. U některých profesí to pochopitelně není tak snadné, ale otevřená mzdová politika shodných platů dělá divy. Lidé si pak nezávidí a všichni dobře ví, že mají stejné šance, jako ti druzí.