Největším hitem poslední dekády jsou bezesporu mikro půjčky a půjčky na dárky a podobné vymoženosti pozdního kapitalismu, který nám všem dává možnost naplno vyžít v konzumu každodenního života s vrcholem v nějakém komercionalizovaném svátku, kdy si budeme hovět na právě zakoupené nové plasmové televizi za čtyřicet tisíc.
Všechno je to fajn a super, jenže největší problém nastane, když se bude muset splácet dluh, to se totiž nikomu nechce a co je nejhorší, tak lidé ani nemají z čeho. Když si totiž musíte půjčit na dárky, je to asi jistým znamením toho, že jste si zřejmě na ty dárky měli nechat zajít chuť – jak se říká, kupuj si jen to, co nejnutněji potřebuješ. Samozřejmě, někdo by mohl rozporovat, že právě nejlepší televize na trhu je TO, co naši prarodiče právě potřebují, ale přiznejme si to, svátky by měly být o rodině a o krásných chvílích a podobně, nikoliv o dárcích. Ale to samé platí i pro narozeniny, někdo si půjčuje třebas jen dvacet tisíc, aby poté na narozeniny koupil nějakou drahou věc nebo něco podobného. Vždycky je lepší se raději s celou rodinou dohodnout a složit se na jeden takový dárek, aniž by se kdokoliv zadlužoval, než aby se každý předháněl, co lepšího nabídne.
Proč se nestát zadlužencem
Je to všechno o finanční gramotnosti a také o principu – půjčovat si peníze na něco, co za pár let bude mít poloviční hodnotu, to je to nejhorší, co může ekonomicky aktivní subjekt, rozumějte občan, udělat, protože je to známka toho, že ten člověk si nedokáže spočítat dvě a dvě. Pokud není profesionální kritik nejnovější elektroniky, tak proč si proboha měl kupovat televizi za čtyřicet či šedesát tisíc? A největším zabijákem jakéhokoliv takového rozhodnutí je to, že jediné, kdy bude televizi sledovat, je večer na pár hodin, a ještě k tomu se bude dívat na Ulici.
Je důležité vystoupit trochu z vlivu sociálních sítí a reklamy a dobře se zamyslet – skutečně potřebuji danou věc, na kterou si plánuji půjčit? Je to to jediné, co potřebuji k životu a pro což jsem ochoten se zadlužit na nadcházejících pár let?