Chov čmeláků není tak složitá záležitostí jako chov včel. Pro dosažení úspěchů je ale potřeba se některé věci dozvědět.
Čmeláci jsou zákonem chránění a podle toho k nim musíme přistupovat.
• Chov čmeláků je velice zajímavým koníčkem, z kterého máme ještě jako bonus užitek v podobě opylovaných květů v širokém okolí. Pokud chceme s chovem začít, musíme rozhodnout, zda naše okolí poskytne čmelákům po celé období jara a léta (červen, červenec) dostatek potravy. V letních měsících je hnízdo nejvíce rozvinuté a nestačí mít v okolí jehličnaté lesy a pole s obilím a na zahradě jenom posekaný trávník. Potřebují květy.
• Pro pobyt čmeláků na zahradě je třeba vytvořit ČMELÍN. Na trhu se dají koupit i hotové, ale ne každý je vhodný. Šikovný kutil si ho vyrobí sám. Je to vlastně dřevěná budka, která má mít větší rozměr základny, než 20 x 20 cm. Čmelín musí větrat. K tomu slouží otvor o průměru 3 cm, zakrytý mřížkou proti parazitům. Střechy a stěna musí být odizolované, protože uvnitř musí být teplo. V otvoru je klapka, kterou se čmeláci naučí používat a zamezí vstupu vetřelcům. Výletový otvor je zúžený a dobře poslouží například „husí krk“. Domeček by měl být utěsněný a bez škvír, víko odnímatelné kvůli větrání v horkých dnech a pro možnost čištění na podzim. Budku musíme do 2/3 vyplnit hřejivou vrstvou, která připomíná myší hnízdo. Používá se rozstříhaná ovčí vlna, rozcupovaný filc nebo krejčovská vata.
• Čmelín se umístí do stínu, aby se nepřehříval. V horku je potřeba sundat víko a nahradit jej síťkou a mokrým hadrem. Do hnízda se nesmí dostat mravenci, kteří by hnízdo zničili.
• Na jaře musíme budku osídlit. Jde to třemi způsoby. Můžeme vše připravit a čekat, až se královna nastěhuje. Jistější ovšem je, když si ji venku najdeme a nový domov ji nabídneme. Chováme se opatrně, odchyt provedeme síťkou a v klidu. Nejlepší období je na přelomu března a dubna. Nejjistější je, zakoupit si už založené hnízdo od zkušeného chovatele.